Degustace,  Jižní Morava,  Pocity,  Víno

Startujeme!

Vítám Vás na stránkách Mámy na víně a zároveň na mém blogu, který je a snad i bude do budoucna hodnotný obsahově a přínosný pocitově. Nejsem žádná žurnalistka, nikdy jsem žádný blog nesledovala a nikdy jsem krom slohových prací ve škole, bakalářky, diplomky, disertační práce a několika odborných publikací nic nenapsala. Páni, zní to, že nejsem úplně laik pisálek, opak je ale pravdou. Sebrala jsem zbytek odvahy a řekla si: „když už chceš dát projektu Máma na víně punc jedinečnosti a být s lidmi v kontaktu, bloguj“. Tak jsem zde a začínám psát. Od srdce, bez úprav, korektur, hlavně s nadšením budu sdílet své nápady, myšlenky a pocity. Příspěvky budou osobité a rozhodně z velké části neformální.

Představte si, že jste jako člověk dospěli do fáze, že si moc přejete šířit svoji vášeň k více lidem, a být jim nápomocná a užitečná. Ulehčit situace, které mnohým otravují život, nebaví Vás, nemáte čas nebo čistě toužíte rozbít stereotyp, dozvědět se nové informace a vnést například do pracovní akce či narozenin novost, netradičnost? S touto vizí vznikla Máma na víně. Z holky, co si ráda otevřela lahvinku vína, povídala si o něm, navštěvovala degustace a výstavy vín, se časem, zkušenostmi a novým pohledem na život – možná hlavně díky dětem, zrodila a vyklubala Máma na víně. Stojím tu před Vámi doslova nahá a doufám, že si postupně vybuduji důvěru a pochopení v práci, která mě baví a věřím, že Vám budu přínosem a dokážu poradit, naučit i pobavit. Jak řekla jedna moje blízká kamarádka: „Těší mě, že jsi další holka, kterou mateřství inspirovalo.“ A je to tak. Jak jednoduché. Máma na víně je čirá inspirace. Její myšlenka nepramení z potřeby cílit na maminky, ale Máma na víně vystihuje mě a mou životní ideu, tempo, vývoj, zlom a změnu v myšlení. Takže pánové, žádné strachy! Blog i celý projekt je unisex 🙂 Pokud vzniknou příspěvky mířené maminkovským směrem (bohužel úplně se od dětí oprostit nejde 🙂 ), na téma upozorním. Ale jak jistě sami víte – jeden míní, život mění. Sama jsem natěšená a se zadrženým dechem v napětí čekám, kam až mě můj projekt vůbec zavane a kterým směrem se bude ubírat.

Co je jisté? Můj pocit, že se do řádků pokusím přetavit maximum svých pocitů. Proto jednoduchá věta na závěr dnešního příspěvku: Všechno je o lásce k životu, pokoře ke zdraví a být otevřený i v nelehkých životních situacích možnostem, které do našich životů vstupují a nebo jsou na dosah. Uchopte je, upravte k obrazu svému a žijte!

P.S.: Příště už budu méně sentimentální 🙂

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.