Degustace,  Jižní Morava,  Pocity,  Pro matky,  Vinařství,  Víno

Mladá vína aneb jak se rodí křehotinky a korpulentní dámy

Začátek roku a jeho první měsíce jsou pro nové ročníky vín obdobím procesu tvorby. Začínají se rodit mlaďoučké křehotinky, co míří přímou cestou do lahví. Pro konzumenta to znamená víno lehčí, velmi pěkně aromatické. Ideálně se hodí ke stolování a doplní příjemně například víkendový oběd.

Pak na svět přichází vína, co ještě koketují s kvasinkami a jejich cesta k nám nadále trvá. Ať už v sudech, nerezu nebo skleněných demižonech. Překvapí časem svojí korpulentností a pevností těla, mnohdy méně dominantním ovocným aroma, zato podpořeny podmanivými tóny čokolády, kouře, dřeva, tabáku a chlebových kůrek. Pokud mluvíme o velkých vínech, kroky zrození by měly vést právě touto cestou. Vína elegantně doplňují i propracovanější menu. Důležité je ale řídit se heslem „sto lidí, sto chutí“. Pokud Vás osloví tělnatější víno třeba k česnečce, proč ne?

Vývoj další vinařovy práce je v této fázi otázkou konceptu vinařství, představě o „velikosti“ vyrobených vín, potřeba delšího zrání vína a v neposlední řadě hraje zásadní roli kvalita na podzim sesbírané suroviny.

Ve svém portfoliu představuji vinaře s různými typy produkce i jejich průniky. Máte tak skvělou příležitost porovnávat vína z různých úhlů pohledu, výroby a jedinečných mikroklimatických podmínek.

 Co se děje se všemi víny týdny mezi sběrem a lahvováním?

Měsíce před lahvováním nového ročníku jsou věnovány opečovávání a kontrole kvality rodících se vín. Tento proces mnohdy doplňuje společenská událost, tzv. košt mladých vín.  Slouží k prozkoumání budoucích úspěchů mezi vinaři a neformálně se hodnotí následující ročník. Utvoříte si osobní představu o vínech, která budete v budoucnu pít.

Moc ráda se akce každoročně účastním. Již několik let za zážitkem jezdím do malebné podpálavské vesničky Klentnice, kousek od Mikulova. Jako nezávislému pozorovateli se skleničkou v ruce a cimbálem za zády mi nechybí ke štěstí vůbec nic.

Vzpomínka na košt roku 2015 mi i po letech kouzlí úsměv na tváři a chci věřit, že mi ho proud času nevyvane z hlavy.

„No seš ty vůbec normální? Nezodpovědná… Nechci vidět výchovu dítěte. Však on Tě brzy přejde smích…“ a tomu podobných hlášek jsem si vyslechla, než jsem vyrazila bez mrknutí oka tradičně jako každý rok na klentnický Mikulášský košt.

Před vstupem (ve většině obcí se jedná o místní prostory, kulturák, obecní dům) zaplatíte, mnohdy symbolickou částku. Výměnou v rukách svíráte katalog se seřazenými vzorky nabízených vín do kategorií se značenými šampiony ročníku. A samozřejmě skleničku. Běžně k akcím tohoto typu patří jednoduchá OIV sklenička o objemu 210 ml. Jde o velmi mladá, svěží vína. V objemnějších sklenicích by zaniklo aroma a co je podstatné, i množství. Pokud si nepřejete jinak, nalévají se opravdu jen degustační minima.

Pak už nezbývá než se nechat strhnout davem, atmosférou a nepřeberným množstvím vzorků vín (v Klentnici se jedná cca o 150-200). Porovnávat odrůdy, odvedenou práci, povykládat s vinaři a vyslechnout příběhy ze sklípků, nechat proudit zábavu a dobrovolně se pohltit tóny cimbálu.

Okamžitě dýcháte jiný vzduch. Atmosféru cítíte na každém kroku. Po několika měsících se setkáváte se známými či blízkými. Nikdo se nepohoršuje nad Vaším obřím břichem, neboť i tady, světe div se, bývají ženy těhotné. Naštěstí nežijeme v Africe, kde některé kmeny posílají matky před porodem do speciálních chýší.

Tento ročník byl jiný. Jistěže. Do pohárku jsem nechávala nalít jen symbolicky, na doporučení pár vybraných vzorečků. Jenže vzpomínky, zážitky, atmosféru…. To Vám nikdo nevezme a můžete tak čerpat energii ještě i dny poté.

Hlavním důvodem mých sympatií pro podobné akce je nižší počet návštěvníků. Porovnávám například s již dosti známými otevřenými sklepy, které se konají v moravských vesničkách od jara do podzimu. I tyto akce zbožňuji a navštěvuji, ač za jiným účelem. Na to se koukneme v některém z dalších článků.

Drobnou nevýhodou akce je konání v zimním období. Víno úplně nevychutnáte na terase nebo zahrádce s výhledy do kraje. Pokud máte štěstí a Martin na Bílém koni přijel v termínu, koukáte aspoň ze sálu na zasněžené kopečky Pálavy nebo bílé Nové Mlýny.

Pokud dostanete chuť podobnou akci zažít, vřele doporučuji. Jen je třeba mít na zřeteli, že jde stále o vína mladá, v procesu. Kolikrát ve skleničce přistane vzorek alá burčák. Ne všechny odrůdy jsou už čisté a připravené ke konzumaci. Kal neznamená nekvalitní víno. Naopak, jak jsem zmínila na začátku příběhu, tato vína nám tak ukazují svůj potenciál a přirozenější cestu do lahve. Do budoucna představují zástupce větších vín, vhodnějších i k případné archivaci.

Podobné zkušenosti pro nás konzumenty znamenají skvělou příležitost, jak se chuťově na ročník naladit a srovnat si, na co se zaměřit v daném ročníku.

U mě nakonec začátkem roku 2016 převládla láska k 3,5 kg těžkému uzlíčku. Nicméně z vinařství Tanzberg si stále ráda vychutnám Chardonnay 2015 zrající v sudu. S patřičnou lahvovou zralostí, vůní sušeného ovoce a v chuti dominantních medových plástev. Neurazí ani přítomný vyšší alkohol.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.